Komedianti / José Cura

Dobrý den. Komedianty s panem Curou jsme viděli už loni a dodnes na ně vzpomínáme s mrazením v zádech. Byl to neopakovatelný zážitek. Škoda, že jsme přehlédli, že se dávají ve stejném obsazení i letos, udělali bychom vše pro to, abychom je ještě jednou zhlédli. Prosíme, neexistuje z představení DVD záznam, který by bylo možné koupit? Jsme jedni z mnoha, kteří si přejí zachování točny tam, kde stojí. Přejeme mnoho dalších úspěšných sezon na točně.

Vážený pane řediteli! Předevčírem po představení Komediantů jsme se již tam nezahlédli. Dovolte nám, abychom Vám alespoň touto cestou poděkovali za neočekávaně krásný zážitek. Prosím tlumočte všem účinkujícím náš dík a obdiv. Bylo skvělé konstatovat, že vedle pana Cury byli všichni pěvci neméně skvělí. Nebylo rozdílu mezi tímto proslulým světovým mistrem a ostatními. Vůbec nevíme, co chválit dřív. Pěvce, skvělé artisty, jejich choreografii, líbeznou poetickou provazochodkyni, kostýmy, člověk se rázem octl v devatenáctém století, skvělý nestatický, ale živý, přirozený sbor, nebo samozřejmě celkovou skvělou režii. Velký dík Vašemu divadlu. A kdybyste příští rok zase uváděli Komedianty, rozhodně přijedeme.

Chtěli bychom s manželem tímto velmi poděkovat organizátorům festivalu, Jihočeskému divadlu i panu režisérovi Průdkovi i všem umělcům za toto krásné představení Komediantů. Měli jsme vstupenky na premiéru a neděli, takže jsme  zažili jak suchou, tak i mokrou variantu - tj. i živý zpěv bez mikroportů - což byl jiný a velmi intezivní zážitek. Po pátku jsme litovali, že jsme na sobotu zvolili jiný program, a protože vstupenky byly vyprodány, už jsme si je nemohli dodatečně přikoupit. Vzhledem k tomu, že jsme (i kvůli Cavallerii rusticane) za posledních víc jak 10 let viděli tuto operu v mnoha evropských produkcích - vč. Vídně, řady německých divadel a Veronské Arény i v MET, a to jak s José Curou, tak i s Robertem Alagnou (MET) nebo v Barceloně s José Curou a Marcellem Giordanim, troufáme si tvrdit, že díky těmto zkušenostem, můžeme s radostí prohlásit, že řadíme produkci Komediantů v Krumlově na špičku - k těm velmi vydařeným a nezapomenutelným: MET - Zeffirelliho režie, Vídeň - krásná klasická produkce, velmi zajímavá produkce ve Veronské Aréně nebo kombinaci "del arte/současnost" stylu v Kolíně nad Rýnem. Až za těmito zůstane na našem "žebříčku" představení v La Scale (viděli jsme v kině i živě v Miláně), či modernější, minimalistická verze z Barcelony nebo Zurichu, o dalších - německých - nemluvě.  Vzhledem k tomu, že se hráli jen Komedianti, vůbec nám nevadil nejdřív jako "předkrm" tolik kritizovaný sestřih z hlavních hudebních motivů spolu s artistickými a klaunskými čísly, které byly s hudbou docela dobře sladěné a především výkon artistky na laně byl obdivuhodný - i jako určitá paralela k příběhu Nedy vhodně zakomponovaný. Vyznění opery tento "předkrm" podle našeho názoru nijak nenarušil, protože nebyl zakomponovaný uvnitř Leoncavallova díla. Opera odezněla poté celá, v kompletním provedení. Velmi se nám líbily kostýmy i režie, která velmi chytře využila celého prostoru, umožnila dokonce při svíčkách vidět vesničany s Caniem v hospodě, zatímco Nedda s Toniem a Silviem zpívala své solo a duety - což v kameném divadle je obecenstvu skryto. Líbily se nám i jemné humorné prvky (v momentech, kdy ještě drama nebylo ve vzduchu) - jak kůň ze dvou klaunů, který přivezl maringotku, tak i mnohokrát požadované společné foto vesničanů s komedianty = lehká parodie na to, jak se každý chce "zvěčnit" na společné fotce umělcem - obzvláště panu Curovi asi velmi dobře známá. Když o tom představení dodatečně znovu přemýšlíme, připadá nám tak trochu "Felliniovské" - ale barevnější a laskavější... Proč ne - to drama bylo skryté pod povrchem...  Zdálo se nám, že pan režisér Průdek nechtěl, aby šlo obecenstvo domů zničené a v depresi - jak se to daří některým jiným režisérům - zvláště v Německu (generelně - i u jiných oper). Také byl docela náročný "sportovní" výkon od Cania/Cury běžet "ostrou stovku" při pronásledování Silvia daleko do parku (v chladném večerním vzduchu) a pak se rychlým krokem vrátit zpět k točně a při tom si srovnat dech tak, aby zazpíval dobře árii Recitar - Vesti la giubba - na kterou především všichni vždycky čekají... V "kamenném" divadle jen odběhne za scénu... Téměř ke konci opery - v průběhu "hry" Canio Neddě zpívá nádhernou (bohužel velmi krátkou) árii: "Sperai, tanto il delirio, accecato m´aveva..." ve které jí říká, že ji zachránil před smrtí hladem, dal jí svou lásku i své jméno a čekal, že pokud ho nebude milovat, že ho aspoň bude mít trochu ráda, ale ona dělá jen ostudu... Jeho "duše" je obnažená, je to neméně silný moment, ještě intimnější zpověď člověka, než při "Recitar... " a José Cura dovede do svého zpěvu dát v ten který okamžik ty správné emoce. Byli jsme velmi rádi, že ostatní zpěváci/zpěvačka byli /s vyjimkou "Tonia"/ panu Curovi vyrovnanými partnery a byla znát skvělá týmová souhra.  Po přečtení některých kritik v denním tisku a zdejších komentářů můj manžel povídal, že kritizovat Josého Curu za přehrávání nebo zpěv v takových rolích, jako je Canio, Otello nebo Samson či Turiddu, Dick Johnson atd. - tj. v rolích, které jako by byly napsány Curovi přímo "na tělo", je něco takového, jako kritizovat Messiho, že svému týmu málo pomáhá v obraně (mimořádná síla jich obou je přece v něčem úplně jiném...). Pokud by tedy někdo chtěl, aby tyto postavy byly zazpívány jen = po celou dobu jen "krásně", bude to sice "krásné", ale úplně "bez duše"... Ještě jednou děkujeme vám všem, kteří jste pro nás toto krásné představení připravili a věříme, že se panu Curovi v Krumlově líbilo a třeba se zase někdy - možná i něco dirigovat - opět rád vrátí.